Zdravotníci jsou jako běžci na dlouhých tratích. Pokud chceme, aby běhali dobře a nepadli na trati vysílením, musíme se o ně starat.
Jiřina Weisová, SN Opava
Naší společností jsou pomáhající vnímány jako velmi potřebná samozřejmost. Mezi pracovníky v pomáhajících profesích patří hasiči, policisté, ale také zdravotníci a to nejenom záchranáři. Společnost nahlíží na lidi v pomáhajících profesích jako na ty, kteří zvládnou každou situaci, snesou všechno, nepodlehnou stresu I oni jsou ale lidé jako všichni ostatní, mají své emoce a mohou se dostat do situací, které jsou pro ně nadlimitně zatěžující, mají příliš silný dopad na jejich psychiku. Touto situací může být pro jednoho těžké trauma a nebo smrt dítěte, ohrožení vlastního života, u jiného zásah či ošetřování příbuzného či známého, u někoho jiného třeba zahlcení rodinnými starostmi či problémy na pracovišti, agresivní jednání pacienta, příbuzných či kolegů apod.
Většina z nás má svůj vlastní osvědčený způsob, jak se srovnat a vyrovnat se situacemi, které na nás negativně působí. Důležité je vytěsnit to, co nám škodí a podpořit to, co nám pomáhá – někomu pomáhají procházky v přírodě, jinému posilovna nebo posezení s přáteli, třetímu třeba pletení ponožek či jiná zájmová činnost, každému pomůže něco jiného. Mnohdy tohle všechno sice víme, ale stále se mezi zdravotníky najde mnoho těch, kteří si myslí, že žádnou péči o sebe nepotřebují. Naučili jsme se těžké události druhých zvládat, ale často nemyslíme na sebe- zapomínáme, že ze zdravotníka se může stát velice jednoduše i pacient, ze zachránce zachraňovaný.
Pomáhající – zdravotníci, záchranáři – jsou jako běžci na dlouhých tratích. Pokud chceme, aby běhali dobře a nepadli na trati vysílením, musíme se o ně starat. Jednou z možností je využívání peer programu. Peer program je součástí psychosociální podpory. Psychosociální podpora v systému psychosociální intervenční služby (SPIS) slouží k zvládání psychické zátěže, které jsou zdravotničtí pracovníci vystavováni. Cílem je snížení rizika profesionálního selhání, syndromu vyhoření a dále péče po nadlimitní zátěži. Jedná se o specifický soubor opatření a metod, určených pro konkrétní skupinu osob (záchranářů, zdravotnických pracovníků) nebo jednotlivce. V tomto případě pro profesionály (zdravotníky), kteří v zaměstnání prošli nadlimitní psychickou událostí a kteří potřebují podporu. Tuto podporu podle situace může poskytnout peer, vyškolený odborník na duševní zdraví (psycholog či psychiatr), koordinátor či odborný garant.
Peer tvoří základní a nejdůležitější rovinu. Peer není ani psycholog ani psychiatr, je to speciálně vyškolený kolega (prošel certifikovaným kurzem s názvem PEERR program, který realizuje NCO NZO v Brně.který dokáže pomoci kolegovi. Má obrovskou výhodu- má podobné zážitky, případně zkušenosti jako ten, který jeho podporu přijímá. Je proškolený pro poskytování podpory po prožití náročné- nadlimitní situace, nehodnotí, nekritizuje, neradí, ale především poslouchá a podporuje. O informacích, které se dozvěděl ve své činnosti, musí zachovávat povinnou mlčenlivost, s výjimkou skutečností, které stanovuje zákon. Setkání s peerem si buď zaměstnanci vyžádají sami, nebo jim může být doporučeno. Peer může být osloven kýmkoli ze zdravotníků s žádostí o poskytnutí první psychické podpory po událostech, které souvisely s výkonem své profese, případně peer může sám oslovit kolegu, u kterého pozoruje změnu vlivem profesních událostí. V každém případě ovšem respektuje právo tuto pomoc přijmout nebo nepřijmout potenciálním uživatelem.
Ještě stále se v managementech nemocnic najdou vedoucí pracovníci, kteří tvrdí, že zdravotníci jsou supermani z ocele, kteří zvládnou úplně všechno, přitom péče o kolegy patří mezi benefity péče o zaměstnance příslušné organizace a peer je reprezentantem tohoto benefitu. Nestálo by za zvážení využívat tyto služby? Vždyť zaměstnavatelé by se neměli starat jen o zisk, ale také o své zaměstnance a dnes, kdy je nedostatek zdravotnického personálu, je využívání peer programu jistě cesta správným směrem.
Zdroje:
ŠTANCEL, Marek, Anna VARGOVÁ a Dana MAJDIŠOVÁ. Psychosociální podpora zdravotníků v krizových situacích. Sestra. Praha: Mladá fronta a.s., 2012(1). ISSN 1210-0404.
VRABEC, František. Problematika duševní hygieny zaměstnanců. Čelákovice, 2012. Absolventská práce. Vyšší odborná škola, střední škola, jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky a základní škola MILLS, s. r. o. Vedoucí práce Jitka Havlíčková.
Systém psychosociální intervenční služby [online]. [cit. 2015-11-18]. Dostupné z: http://www.spiscr.info/
Z tragédie upozornění na špatné podmínky ve zdravotnictví. Již nyní si každý může zajít k lékaři, pokud jej něco trápí. Závěr komise MZ je dán, zákon byl dodržen policie jim nepředala informace, a reforma psychiatrie je připraven, peníze dodala EU.Reforma psychiatrie je pro všechny, tedy i pro ti stěžující se na zdravotnictví. V Bohnicích si lékaři na podmínky nestěžovali,oni si stáli za svým.
„Nehnuli ani brvou“- bleskově.cz Zdravotníci nejsou supermani z oceli – ošetřovatelství.cz.
Ze závěrů komise ve prospěch psychiatrie článek o zdravotnících. Však těch zdravotníků končících u soudu bylo dost. „Tak moc se po všech zdravotnících chce,že je pak bolí hlavička“.
Koho bolí hlavička, může jít za svými kolegy, oni mu rádi předvedou, jací jsou supermani.